PRO DRUHÉ (1908)
18. 6. 2026
Každý prvek v Božím stvoření je příkladem krásy a harmonie života – nežijeme však pro sebe, ale pro druhé. Slunce šíří své teplo a světlo, mraky sesílají své kapky, země vydává své poklady, stromy nesou své ovoce a květiny svou krásu a vůni – nikoli pro sebe, ale pro druhé.
Boží požehnání nám nebyla dána pro naše vlastní sobecké uspokojení, ale proto, abychom je využívali ve prospěch druhých. Nebylo dáno každé hvězdě na nebi, aby byla tou nejzářivější a největší, ale každé hvězdě bylo dáno, aby zářila ze všech svých sil na místě, které jí bylo určeno, bez ohledu na její velikost či význam.
Stejně tak nikdo z nás nedokáže udělat všechno, ale každý z nás může udělat alespoň něco, čím potěší, potěší nebo povzbudí někoho, kdo se lopotí na své životní cestě.
A až se za námi zavřou brány věčnosti, pokud byť jen jediný z těch, kteří čekají na druhé straně, dokáže poděkovat Bohu za jediný náš čin nebo slovo, nežili jsme nadarmo.
