Malý martinista

Poznámka: Tento text je přepisem přednášky přednesené doktorem Dumasem (Merlin), významným psychiatrem, zaznamenaným podle tehdejších poznámek.

Poznámka redakce: Tento text představuje unikátní historický dokument z rozkvětu francouzského okultního obrození na konci 19. století. Autorem je Dr. Gérard Encausse (známý pod jménem Papus), klíčový zakladatel a první Velmistr moderního Martinistického řádu (Ordre Martiniste, 1891).

Článek původně vyšel v únoru 1897 v Papusově proslulém esoterním časopise L'Initiation jako součást jeho širších komentářů k nově objevovanému gnostickému spisu Pistis Sofia.

Papus v textu aplikuje svou typickou analogickou metodu a pokouší se syntetizovat raně křesťanskou gnozi (valentiniánskou školu) s tehdejšími evolučními teoriemi 19. století. Pro moderního martinistu či hermetika může být text v některých pasážích kontroverzní – zejména v dobovém propojování duchovní evoluce s lidskými rasami, což byl vliv tehdejší teosofie a vědeckého paradigmatu konce devatenáctého století.

Při studiu tohoto textu je proto nutné rozlišovat mezi nadčasovým duchovním jádrem (vztah mezi božskou involucí a lidskou evolucí) a dobovou formou, kterou Papus k vyjádření těchto myšlenek zvolil. Text publikujeme v plném, nezkráceném znění jako cenný studijní materiál pro pochopení historických kořenů a myšlenkového světa raného martinismu.

Úryvek pochází z knihy Hacia la Gnosis: Ciencia y Teosofía (Směrem ke Gnozi: Věda a teosofie), kterou Mario Roso de Luna vydal poprvé v roce 1909.

Klasický text francouzského okultisty a martinisty Papuse z roku 1911, který v kompletním českém překladu vychází poprvé.

vážení čtenáři, přinášíme vám páté pokračování theosofického putování kapitolou „Před závojem“. Blavatská v této části završuje hlubokou analýzu Platónovy Akademie. Odhaluje esoterní tajemství, za které byl Sókratés odsouzen k smrti, a vysvětluje, proč starověcí mudrci považovali lidskou duši za „samo-pohybující se číslo“. Text vrcholí odvážnou, ale z hlediska hermetismu logickou myšlenkou: každá hvězda i planeta je živou bytostí s vlastní duší. Celý kosmos dýchá, cítí a prožívá radost, neboť v něm neexistuje jediný atom, který by byl zbaven božského vlivu.